Víkend N° 6

V sobotu v půl osmý ráno jsme vyrazili autobusem na výlet. Všichni spali, protože jsme den předtím hráli asi do dvou do rána flašku. Kolem devátý jsme dorazili k plážím Haouaria. Měli jsme jet lodí k jeskyním a plavat okolo skal. Bohužel bylo ten den hodně větrno a lodě na celým pobřeží měly zákaz opustit přístav. V Haouarie sice vítr nebyl tak silnej, ale hlídka nás nikam nepustila. Šli jsme aspoň k menším skalám, kde jsme plavali a zkoušeli jsme skákat do vody asi ze 4 metrů vysoký skály. Někteří neměli odvahu vůbec, kluci skákali bez problémů a já s Dajanou jsme byli tak nějak na pomezí. Chtěli jsme to zkusit, ale nejdřív jsme se dohadovali, která z nás skočí první a pak jsme stáli, koukali na skály kolem nás a báli jsme se že skočíme na ně :D. Nakonec jsme se odhodlali a ten strach byl zbytečnej. Po obědě nám hlídka řekla, že konečně můžeme jet lodí k jeskyním. Bylo krásně (asi jenom 30 stupňů, takže pro Tunisany to bylo na plavání moc zima :D), krásně modrá obloha i moře...

Bohužel byly všude odpadky, a to jak kolem skal tak v moři. Skály tam byly daleko vyšší než na předchozím místě. Kluci se rozhodli, že skočí z desetimetrový skály. Bylo to fakt vysoko ale voda byla hluboká a nikde nebyly velký kameny, takže to bylo bezpečný. S Dajanou jsme si řekli, že to zkusíme. Měli jsme "velkou" podporu od ostatních :D. Nicméně lidi, co mi říkali, že neskočím mě ještě víc vyhecovali. Odhodlala jsem se stoupnout si na kraj skály. Bylo to sakra vysoko :D. Poprosila jsem jednu holku ať mě natočí. Video má asi minutu protože jsem ze začátku jenom stála a koukala dolů, někdo mi asi třikrát odpočítal skok a já pořád stála. Takže jsem video sestříhala a tady je jenom 5 sekund :D. Během pádu měl člověk dost času si před očima přehrát celej život :D. Z organizátorů se ke skoku odhodlali 3 lidi a ze stážistů nás bylo 5. Druhej den jsme se dozvěděli, ze tam každej rok umřou 3 lidi, tak ještě že jsme to nevěděli předtím :D.

Potom jsme lodí jeli zase zpátky a autobusem jsme přejeli do Kelibie. Kvůli zdržení jsme vynechali prohlídku města a pláž a prohlídli jsme si jenom pevnost. Jako tradičně jsme lezli na ruiny uprostřed a vedle byl fíkovník, tak jsne vylezli i na něj :D. Bohužel byly skoro všechny fíky otrhaný, tak jsme měli jenom jeden. Zpátky domů jsme dorazili zase až za tmy.

V neděli jsme měli volno, tak jsme si s nekolika lidma naplánovali výlet do Sousse. IAESTE už tenhle výlet zorganizovalo, ale ještě než jsme přijeli, tak jsme se rozhodli to vzít do vlastních rukou. IAESTE vždycky vytvoří plakát s programem, tak jsem se po nich trochu opičila a vytvořila jsem svůj vlastní.

Jeli jsme zase dodávkotaxíkem, ale bylo nás 10, tak jsme se museli rozdělit, protože do auta se vešlo jenom 8 lidí. Nejdřív jsme šli do archeologickýho muzea, což je druhý největší muzeum v Tunisku. Moc velký nebylo, ale bylo uprostřed pevnosti, takže jsme si pak aspoň prohlídli nádvoří.

Potom jsme se šli projít medinou, kde jsme nakoupili pár suvenýrů. Uprostřed mediny byla mešita a další pevnost. Do mešity jsme se museli zahalit. Hlídači u vstupu mi půjčili nějaký tradiční tuniský šaty a musela jsem mít zakrytý vlasy. Byl v tom pěknej hic, takže fakt lituju muslimky, že musí chodit s dlouhými rukávy, sukněmi a hidžábem v takovým počasí. Místo pro modlení je zvlášť pro muže a pro ženy. A to pro ženy je takový maličký a zastrčený. Byli s námi 2 muslimové. Šli se pomodlit, tak jsme od dveří pozorovali, jak si klekají na zem a zase vstávají (několik minut, takže to byla taková dobrá rozcvička :D).

Pevnost Ribat byla hned vedle a mohli jsme vylézt i na věž, z který byl výhled na celý město. Stejně jako do ostatních míst byl vstup pro studenty zdarma. Pak jsme zamířili na pláž a dva lidi, kteří s náma nebyli na Southtripu si chtěli vyzkoušet parasailing, tak jsme na pláži zůstali asi dvě hodiny, protože na to byla dlouhá fronta.

Před odjezdem jsme se ještě stavili na večeři. Mysleli jsme, že jsme blízko nádraží, z kterýho nám jelo dodávkotaxi, ale po tom, co jsme se asi třikrát někoho zeptali jsme zjistili, že jsme úplně jinde, tak jsme pomocí gpsky šli asi dvacet minut nějakejma temnjema uličkama. A na nádraží byla brutální fronta na lístky, ve který jsme strávili víc než hodinu a půl. Do Tunisu jsme dorazili ve třičtvrtě na dvanáct. Ve dvanáct nám jel poslední vlak, tak jsme napůl chůzí napůl během pospíchali a nakonec jsme ho taktak stihli. Posádka druhýho auta byla moc líná a jeli taxíkem. Když už jsme byli skoro doma, tak jsme slyšeli nějakou hádku a uprostřed ulice na sebe řvali nějací chlapi a jeden z nich dokonce sebral cihlu a hodil jí po tom druhým. Usoudili jsme, že bude lepší to obejít a do postele jsme se zase dostali až po půlnoci.

Tak tohle byl můj poslední víkend :)