Jak jsme se procházeli po Giant's Causeway

V Čechách máme docela dost státních svátků. Svatý Václav, Jan Hus, první máj. V Irsku jich moc nemají a tak si řekli, že první pondělí v srpnu prostě bude volnej den. Prodloužený víkendy jsou super a jelikož jsme od pátku byli s Isabellou v Severním Irsku, tak jsme se rozhodli jet ještě víc na sever k Obrovu chodníku. Hromadnou dopravou se tam samozřejmě dostat nedá, ale jezdí tam plno cestovek, tak jsme se zase přidali k milionu turistů, kteří tam každej den jedou, aby si vyfotili  šestiúhelníkový kameny. Autobus byl narvanej a já jsem celou cestu seděla vedle velice prostorově výrazný Kanaďanky, která zabírala půlku mýho sedadla. Navíc mi nefungoval mobil, takže jsem se po staru musela kochat výhledem z okna a potom dokonce s Kanaďankou začít konverzovat.

Po cestě jsme měli několik fotozastávek - tzn. patnáct až třicet minut pauza na udělání selfíčka a naklusání zpátky do autobusu. Na fotozastávkách už stihli vybudovat i parkoviště, takže se tam sešly minimálně tři autobusy a deset aut  najednou a všichni turisti ověšení kamerami a foťáky se snažili vyfotit identickou fotku pokud možno bez lidí v pozadí.

První zastávkou byly Dark Hedges, což doslovně znamená Temné živé ploty, poeticky bych to přeložila jako Temný chvost. Tohle místo bylo v jednom díle Hry o trůny a přes noc se z něj stala turistická atrakce. Upřímně, docela mě to zklamalo:

Očekávání

Realita

O hodně zajímavější byl dokonce 90 minutový rozchod u provazového mostu. Autobusák nás varoval ať se cestou neloudáme, protože aby člověk mohl most přejít musí vystát dlouhou frontu, a taky bysme to nemuseli stihnout zpět k autobusu. Za přejití 20 metrového mostu jsme samozřejmě museli zaplatit několika eurový poplatek. I když hlásili celý den déšť, na těch 30 minut, během kterých jsme přecházeli most a byli na mini ostrůvku nám dokonce vysvitlo slunce a taky tam byl skvělej výhled na oceán. 

Naším hlavním cílem byl Giant's Causeway (Obrův chodník) - pobřeží z šestiúhelníkových kamenů, které vytvořila vulkanická činnost (nebo se dva obři snažili postavit chodník mezi Irskem a Skotskem, záleží na úhlu pohledu). Desítky autobusů a aut, stovky turistů, další autobusy který převážely turisty od parkoviště až k 500 metrů vzdálenýmu pobřeží a spousta holek snažící se vyfotit si perfektní fotku bez lidí, kterou by si hodili na instagram (ne vůbec nemluvím o sobě :D). 

Fotka na instagram

Realita s milionem turistů v pozadí

Aby člověk v Irsku opravdu něco pořádnýho viděl a nebyl jen součástí stáda ovcí tak se prostě neobejde bez auta. Ale mě i Isabelle je pod 25 a za půjčení auta bysme měli mega mastnej příplatek, a taky jsem dost hrozná řidička, kterou rozhodila už jenom jízda v Praze, natož kdybych měla jet vlevo. Bez cestovek to prostě nejde. Není to způsob výletu, kterej vyhledávám, ale to co jsme viděli určitě stojí za návštěvu (i když v 8 ráno bez turistů by to bylo lepší) a jsem ráda, že jsem se tam podívala.