Letím do Tuniska!!!

Asi tak za 12 hodin odlítám do Tuniska. Začínám být trochu nervní, protože jsem zatím letěla jenom jednou a už to jsou tři roky zpátky. Jelikož jsou z toho nervní i všichni moji příbuzní, tak jsem se rozhodla, že si znova založím blog, aby byli v obraze. A jak to vlastně začalo?

Studentská organizace IAESTE vypisuje každý rok pracovní stáže po celém světě. Stáží, které by souvisely s mým oborem, moc nebylo. V Evropě bylo k dispozici jenom Řecko. Zápis na stáže funguje stylem, kdo se rychleji přihlásí, ten jede. Přihlašování měli spustit někdy mezi 16:00 a 19:00. Prošvihla jsem to a v 16:15 už bylo skoro všechno zabraný. Zbylo jenom Tunisko a Ekvádor. Na cestu do Ekvádoru bych neměla prachy, a tak zbyla jenom jediná možnost. Měla jsem z toho fakt radost :). Moje rodina zas tak nadšená nebyla:
Babička: "Tunisko? Vždyť jsou tam Arabové, určitě tě tam zabijou!"
Jarek (strejda): "Já bych je všechny postřílel." Jen tak mimochodem, Jarek je pyrotechnik a má přístup ke zbraním :D
 A máma překvapila nejvíc, protože mi to dovolila.

Sbaleno na 6 týdnů

Tak jsem si koupila letenku a nechala se pojistit. Dneska jsem si dobalila kufr (musela jsem si na něj sednout, abych ho vůbec dopnula) a teď už jenom čekám na 6:00, kdy mě doma nabere táta a hodí mě na letiště.

Takže tohle je moje poslední zpráva z ČR a zítra se vydám vzhůru do nekonečna a ještě dál! :)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se bydlí v Irsku

Obrázek
Když se řekne Irsko, tak se mnoha lidem vybaví příroda a nekonečné zelené louky. Jo zeleno tu je. Protože prší. A ne že by normálně zapršelo a pak bylo sucho, ale mrholí. Je to jako stát v mraku malých kapiček. Naštěstí jsme zatím měla většinu dní bez deště, prý se to moc nestává a mám štěstí :D. Počasí se tak stává oblíbeným irským konverzačním tématem, a univerzální věta "To je dneska venku hezky/hnusně," člověka zachrání od trapného ticha, když už neví co by říkal. Ilustrační foto - tohle jsem nefotila já :D Lidé jsou tady obecně hodní a milí. Už několikrát se mi stalo, že když jsem někde stála a rozhlížela se nebo blbě čuměla, tak se u mě někdo zastavil a zeptal se jestli jsem v pořádku. Stalo se nám to i když jsme píchli gumu, ale o tom jsem psala už předtím. Když jsme se bavili s lidmi na venkově, tak říkali, že ani nezamykají, že se tam nekrade (nebo jsou spíš všechny domy tak daleko od sebe, že se zlodějům nevyplatí trmácet se takovou dálku).  Navzd...
Další informace

Víkend N° 6

Obrázek
V sobotu v půl osmý ráno jsme vyrazili autobusem na výlet. Všichni spali, protože jsme den předtím hráli asi do dvou do rána flašku. Kolem devátý jsme dorazili k plážím Haouaria. Měli jsme jet lodí k jeskyním a plavat okolo skal. Bohužel bylo ten den hodně větrno a lodě na celým pobřeží měly zákaz opustit přístav. V Haouarie sice vítr nebyl tak silnej, ale hlídka nás nikam nepustila. Šli jsme aspoň k menším skalám, kde jsme plavali a zkoušeli jsme skákat do vody asi ze 4 metrů vysoký skály. Někteří neměli odvahu vůbec, kluci skákali bez problémů a já s Dajanou jsme byli tak nějak na pomezí. Chtěli jsme to zkusit, ale nejdřív jsme se dohadovali, která z nás skočí první a pak jsme stáli, koukali na skály kolem nás a báli jsme se že skočíme na ně :D. Nakonec jsme se odhodlali a ten strach byl zbytečnej. Po obědě nám hlídka řekla, že konečně můžeme jet lodí k jeskyním. Bylo krásně (asi jenom 30 stupňů, takže pro Tunisany to bylo na plavání moc zima :D), krásně modrá obloha i moře... ...
Další informace

Jak jsme se procházeli po Giant's Causeway

Obrázek
V Čechách máme docela dost státních svátků. Svatý Václav, Jan Hus, první máj. V Irsku jich moc nemají a tak si řekli, že první pondělí v srpnu prostě bude volnej den. Prodloužený víkendy jsou super a jelikož jsme od pátku byli s Isabellou v Severním Irsku, tak jsme se rozhodli jet ještě víc na sever k Obrovu chodníku. Hromadnou dopravou se tam samozřejmě dostat nedá, ale jezdí tam plno cestovek, tak jsme se zase přidali k milionu turistů, kteří tam každej den jedou, aby si vyfotili  šestiúhelníkový kameny. Autobus byl narvanej a já jsem celou cestu seděla vedle velice prostorově výrazný Kanaďanky, která zabírala půlku mýho sedadla. Navíc mi nefungoval mobil, takže jsem se po staru musela kochat výhledem z okna a potom dokonce s Kanaďankou začít konverzovat. Po cestě jsme měli několik fotozastávek - tzn. patnáct až třicet minut pauza na udělání selfíčka a naklusání zpátky do autobusu. Na fotozastávkách už stihli vybudovat i parkoviště, takže se tam sešly minimálně tři auto...
Další informace