Spousta nesouvisejících informací (aneb nevím jak to pojmenovat)

Na co se mě lidi často ptají:
Když se bavím se Slovákem, kterej je taky tady: "To mluvíte rusky?"

"A v jakým jazyce máte předměty na univerzitě?" A když řeknu, že v češtině, tak se tomu hrozně diví :D. Tady totiž mají všechny předměty ve francouzštině a třeba v Palestině mají všechno v angličtině. Myslím, že by taky nebylo na škodu, kdybysme tý angličtiny měli víc, protože můj písemnej projev je dost katastrofální.

"Vy máte svůj vlastní jazyk?" Na to se mě zeptal jeden Ind :D. Je fakt že 10 milionů obyvatel je v porovnání s miliardou, co mají oni, jako nic, ale stejně...

"To je tvoje přirozená barva vlasů?" Tady si totiž nikdo vlasy nebarví, protože je mají schovaný v hidžábu.


A ještě pár zážitků/poznatků/fotek nebo tak něčeho, co spolu moc nesouvisí, ale na samostatnej článek by to bylo moc krátký.

Jakmile jsem projevila zájem o tuniský jídlo (fakt je moc dobrý a už jsem si i zvykla na to, že je pálivý), tak mi jak lidi z práce, tak z IAESTE začali nosit něco na ochutnání :D. V neděli to byl kuskus s rybou (chutná to líp než to vypadá na fotce :D) a v pondělí mloukhiya, což je taková divná zelená omáčka s hovězím masem z jutovníku. Vypadá to dost nevábně, ale taky to celkem ušlo.

Po cestě do práce projíždím metrem kolem francouzský ambasády. V roce 2011 tady byla revoluce (prej to bylo docela drsný, hodně mrtvejch, střílení) a od tý doby mají Francouzi strach a celá jejich ambasáda je obehnaná ostnatým drátem, stojí tam tank a další vojenský auta a taky tam hlídkujou ozbrojený vojáci. Vzhledem k tomu, že je to na nejrušnější ulici v Tunisu, tak to s procházejícíma turistama kolem vypadá opravdu zvláštně.

Čím větší teplo je, tím víc oblečení tady lidi nosí. Dneska jsem viděla asi 3 ženský s rukavicema a rozhodně je neměly z náboženskejch důvodu, protože nenosily hidžáb. Prej se tak chrání před sluncem, ale já bych se asi uškvařila. Stačí že nosím legíny, abych neměla holý nohy (i bez toho vzbuzuju pozornost, včera mě zase někdo cizí zval na kafe :D) a mám pocit, že se rozteču. I chlapi, kteří vlastně nemusí chodit zahalený mají většinou dlouhý kalhoty.

Jak už jsem říkala, moc lidí se tady koupat nechodí. A když jsem byla v neděli na pláži, tak jenom já a Dajana jsme na sobě měly dvojdílný plavky. Zbytek holek v okruhu 300 metrů nebo kam až jsme dohlídli mělo na sobě buď tričko a kraťasy nebo burkiny. Dokonce i někteří chlapi se koupali v tričku, ale to spíš výjimečně. Když jsme se o tom bavili s jednou členkou IAESTE, tak nám řekla, že to už je 6 let, co se naposled koupala. Jednou jí spolužáci přemluvili, ať vleze do vody i s hidžábem, a během koupání jí spadl z hlavy. Prej pro ní bylo hrozně nepříjemný, když jí všichni říkali, jak má krásný vlasy a koukali na ní, že už se od tý doby nekoupe. Ta kultura tady je prostě jiná, vím že to nevnímají tak, že o něco přicházejí, ale když nám to vyprávěla, tak mi to vůči ní přišlo hrozně líto.

Nevím jakym stylem se tady opravují silnice, ale i když bylo venku 50 °C, tak se tady asfalt neroztejkal jako u nás. Asi by se naši silničáři mohli něco přiučit :D.

Naše ubytování je přímo vedle mešity a každej den pětkrát zpívají modlitbu. Překvapilo mě, že to nemaj nahraný ale fakt to vždycky zpívají. A to i ráno ve 4 hodiny, kdy je první modlitba. Je to fakt hodně hlasitý, ale v ty 4 ráno jsem vždycky naprosto mrtvá, tak mě to ještě nevzbudilo :D.

Myslela jsem si, že po dvou týdnech mě v metru už nic překvapit nemůže. Omyl - dneska jsem viděla jak jedna paní při nastupování do metra prohodila oknem svojí kabelku, aby jí nikdo nezabral místo na sedění. Pak jednoho pána skříply dveře a nějakej velmi zanedbaně vyhlížející chlap (asi bezdomovec) chodil po kolejích a sbíral nedopalky od cigaret, který byly dostatečně dlouhý na to, aby se daly ještě vykouřit. Když jsem to vyprávěla v práci, tak mi moje spolupracovnice řekla, že to je ještě dobrý. Prej jednou viděla paní, která nestihla nastoupit, metro jí skříplo ruku, rozjelo se a paní musela utíkat vedle metra, než si toho řidič všimnul.

A na závěr fotka toho, jak se tady opravujou věci :D. Určitě to byli inženýři, protože použít auto jako podporu pro stavbu stříšky by jen tak někoho nenapadlo.

Teď asi delší dobu nepřidám žádnej příspěvek, protože ve čtvrtek jedeme na 5 dní pryč a vzhledem k tomu, jak nabitej program máme, pochybuju, že budu mít čas spát, natož psát články :D. Takže prosím babičku a mámu ať se nestresujou, že o sobě nedávám vědět, protože na Sahaře asi stejně moc signálu nebude.