Poznatky z prvního týdne
Už mám za sebou 7 dní v Tunisu. Hrozně rychle to utíká. Tak bych chtěla tak nějak shrnout, jakej je tady život.
Doprava
Auta si tady jezdí jak chtějí, chodci si taky dělají co chtějí. Pokud chce člověk přejít silnici, tak se tam musí nacpat, jinak mu nikdo nezastaví. Často lidi přecházejí i uprostřed kruháče. Na přechody se tady taky moc nebere ohled. Stejně tak na chodníky, který jsou sice všude, ale skoro nikdo po nich nechodí. Lidi v autech se připoutají jenom, když sedí vepředu. Vzadu jsou pásy zandaný do sedadel, tak to ani nejde. Skoro všechny auta tady jsou nabouraný, škráblý nebo aspoň brutálně zaprášený.
Z La Goulette, kde bydlíme, je při cestě kamkoliv nejlepší použít T.G.M. (čti týžíem), což je vlak, kterej jezdí jenom po Tunisu. Zevnitř ani zvenku nevypadá nic moc, ale dá se to. Dokonce je tam první třída, která se od druhý liší jenom měkčíma sedadlama. Lístek stojí v přepočtu 7 korun, což je skvělý. Není tam tak narváno jako v metru, ale hic je tam úplně stejnej. Dveře se dají otevřít i za jízdy, když se mezi ně někdo vklíní, takže většinou jezdíme s otevřenejma dvěřma, aby se tam dalo aspoň trochu dejchat. Taky tady nefunguje pravidlo, že nejdřív se vystupuje a pak nastupuje. Prostě se všichni začnou rvát dopředu.
V Tunisu jezdí ještě nadzemní metro. Je tam šest linek a některý jsou dost peklo, protože jezdí tak nacpaný, že se skoro ani nedají zavřít dveře. Jedný thajce od nás tam dokonce ukradli notebook, ale když si člověk dává bacha a má věci před sebou a ne na zádech, tak to nebezpečný neni. Je to jenom mega otravný a taky to nejezdí každý 3 minuty jak v Praze. Včera jsem čekala na metro víc jak 25 minut. Už se docela orientuju, ale štve mě, že skoro nikde nejsou mapy s názvy stanic a číslo metra je jenom zepředu. Oni vždycky hlásí název konečný stanice, než metro přijede, ale většinou tomu hlášení nerozumim :D.
Ani taxíky tady nejsou zas tak drahý, když nás jede víc a rozpočítá se to. A v noci je to navíc jediná možnost, jak se dostat domů, protože protože poslední TGM jede o půlnoci.
Muslimové
Většina lidí tady jsou muslimové. Některý holky nosí hidžáb (šátek zamotanej kolem hlavy), ale třeba moje spolubydlící Marah ho nenosí, i když je muslimka. Za to se vždycky modlí oblečená do takovýho černýho hábitu. Muslimové se modlí otočeni směrem k Mecce. První den se Marah zapomněla zeptat, na kterou stranu to je, tak jsme pomocí google map a gps v mobilu chodili po místnosti a pokoušeli jsme se určit přesnej směr :D. Taky mají většinou všechny ženský zahalený nohy i ruce. Muslimové by neměli pít alkohol, ale některý už jsem viděla pít pivo nebo víno.
Muži
V arabskejch zemích je "ideál krásy" trochu jinej než v Evropě. Čím bělejší kůže tím lepší. Pokaždý když jedu z práce (a podotýkám, že po půl hodině v metru jsem zpocená úplně všude, mám slepený vlasy a vůbec vypadám jak strašidlo :D) tak se mě náhodní muži ve vlaku pokoušejí přesvědčit, abych s nima šla na pláž nebo na kafe. Zjistila jsem, že na otázku jestli jsem vdaná je vždycky lepší říct jo, protože pak neotravujou. Korunu tomu nasadil Aboubacar z práce, kterej se mě zeptal, jestli si ho vezmu :D. Nevím jak moc vážně to myslel, ale asi půl hodiny jsem mu musela opakovat, že ne, až pak s tím přestal.
Kočky
Všude jsou kočky. Jsou přemnožený a nikomu nepatří. Stačí když člověk vyleze před barák s nějakým jídlem, tak se kolem sbíhají jak supi nad mršinou. Jednou jich prej napočítali před naším domem 22. Já jich na jednom místě viděla nejvíc 8. Taky není dobrý na ně sahat, protože asi nebudou úplně zdravý. Na jednom místě jsem takhle viděla pobíhat i psy.
Plyn
Všechno je tady na plyn. Bomby s plynem prodávají i v těch nejmenších kramcích. Na plynu vařím mnohem radši než na elektrický plotýnce. Bohužel teď žádnej vařič nemáme (tak jsem místo toho dostala klíče k místnosti kde je i trouba :D), protože z toho našeho unikal plyn, a když ho chtěli vyměnit, tak zjistili, že plyn uniká i ze dvou náhradních vařičů. Na plyn je i karma, a dokonce pouliční stánky na popkorn :D.
Počasí
Je tu hic jak kráva. Dneska má bejt až 43 stupňů. Ráno se budím horkem už kolem 6 ráno, a to i přesto že mám větrák. Nemaluju se, protože cokoliv na sebe napatlám okamžitě steče dolů. Nosím jenom culík a pořád jsem spálená a pálí mě záda. Ale prej se postupně bude ochlazovat (jakože teplota klesne pod 40°C ale hic bude pořád). Nevím jak to přežiju až pojedem na výlet na Saharu :D.
Nápisy
Díky bohu jsou tady všechny nápisy dvojjazyčný, protože kdyby bylo všechno arabsky, tak bych byla asi v háji. Francouzštině sice nerozumím, ale aspoň jí dokážu jakž takž přečíst. A i všechny potraviny musí bejt popsaný oběma jazyky, i když pochází z Evropy nebo Ameriky.
Doprava
Auta si tady jezdí jak chtějí, chodci si taky dělají co chtějí. Pokud chce člověk přejít silnici, tak se tam musí nacpat, jinak mu nikdo nezastaví. Často lidi přecházejí i uprostřed kruháče. Na přechody se tady taky moc nebere ohled. Stejně tak na chodníky, který jsou sice všude, ale skoro nikdo po nich nechodí. Lidi v autech se připoutají jenom, když sedí vepředu. Vzadu jsou pásy zandaný do sedadel, tak to ani nejde. Skoro všechny auta tady jsou nabouraný, škráblý nebo aspoň brutálně zaprášený.
Z La Goulette, kde bydlíme, je při cestě kamkoliv nejlepší použít T.G.M. (čti týžíem), což je vlak, kterej jezdí jenom po Tunisu. Zevnitř ani zvenku nevypadá nic moc, ale dá se to. Dokonce je tam první třída, která se od druhý liší jenom měkčíma sedadlama. Lístek stojí v přepočtu 7 korun, což je skvělý. Není tam tak narváno jako v metru, ale hic je tam úplně stejnej. Dveře se dají otevřít i za jízdy, když se mezi ně někdo vklíní, takže většinou jezdíme s otevřenejma dvěřma, aby se tam dalo aspoň trochu dejchat. Taky tady nefunguje pravidlo, že nejdřív se vystupuje a pak nastupuje. Prostě se všichni začnou rvát dopředu.
V Tunisu jezdí ještě nadzemní metro. Je tam šest linek a některý jsou dost peklo, protože jezdí tak nacpaný, že se skoro ani nedají zavřít dveře. Jedný thajce od nás tam dokonce ukradli notebook, ale když si člověk dává bacha a má věci před sebou a ne na zádech, tak to nebezpečný neni. Je to jenom mega otravný a taky to nejezdí každý 3 minuty jak v Praze. Včera jsem čekala na metro víc jak 25 minut. Už se docela orientuju, ale štve mě, že skoro nikde nejsou mapy s názvy stanic a číslo metra je jenom zepředu. Oni vždycky hlásí název konečný stanice, než metro přijede, ale většinou tomu hlášení nerozumim :D.
Mám fotku jenom prázdnýho, protože v narvanym metru radši nevytahuju mobil
Muslimové
Většina lidí tady jsou muslimové. Některý holky nosí hidžáb (šátek zamotanej kolem hlavy), ale třeba moje spolubydlící Marah ho nenosí, i když je muslimka. Za to se vždycky modlí oblečená do takovýho černýho hábitu. Muslimové se modlí otočeni směrem k Mecce. První den se Marah zapomněla zeptat, na kterou stranu to je, tak jsme pomocí google map a gps v mobilu chodili po místnosti a pokoušeli jsme se určit přesnej směr :D. Taky mají většinou všechny ženský zahalený nohy i ruce. Muslimové by neměli pít alkohol, ale některý už jsem viděla pít pivo nebo víno.
Muži
V arabskejch zemích je "ideál krásy" trochu jinej než v Evropě. Čím bělejší kůže tím lepší. Pokaždý když jedu z práce (a podotýkám, že po půl hodině v metru jsem zpocená úplně všude, mám slepený vlasy a vůbec vypadám jak strašidlo :D) tak se mě náhodní muži ve vlaku pokoušejí přesvědčit, abych s nima šla na pláž nebo na kafe. Zjistila jsem, že na otázku jestli jsem vdaná je vždycky lepší říct jo, protože pak neotravujou. Korunu tomu nasadil Aboubacar z práce, kterej se mě zeptal, jestli si ho vezmu :D. Nevím jak moc vážně to myslel, ale asi půl hodiny jsem mu musela opakovat, že ne, až pak s tím přestal.
Kočky
Všude jsou kočky. Jsou přemnožený a nikomu nepatří. Stačí když člověk vyleze před barák s nějakým jídlem, tak se kolem sbíhají jak supi nad mršinou. Jednou jich prej napočítali před naším domem 22. Já jich na jednom místě viděla nejvíc 8. Taky není dobrý na ně sahat, protože asi nebudou úplně zdravý. Na jednom místě jsem takhle viděla pobíhat i psy.
Plyn
Všechno je tady na plyn. Bomby s plynem prodávají i v těch nejmenších kramcích. Na plynu vařím mnohem radši než na elektrický plotýnce. Bohužel teď žádnej vařič nemáme (tak jsem místo toho dostala klíče k místnosti kde je i trouba :D), protože z toho našeho unikal plyn, a když ho chtěli vyměnit, tak zjistili, že plyn uniká i ze dvou náhradních vařičů. Na plyn je i karma, a dokonce pouliční stánky na popkorn :D.
Počasí
Je tu hic jak kráva. Dneska má bejt až 43 stupňů. Ráno se budím horkem už kolem 6 ráno, a to i přesto že mám větrák. Nemaluju se, protože cokoliv na sebe napatlám okamžitě steče dolů. Nosím jenom culík a pořád jsem spálená a pálí mě záda. Ale prej se postupně bude ochlazovat (jakože teplota klesne pod 40°C ale hic bude pořád). Nevím jak to přežiju až pojedem na výlet na Saharu :D.
Nápisy
Díky bohu jsou tady všechny nápisy dvojjazyčný, protože kdyby bylo všechno arabsky, tak bych byla asi v háji. Francouzštině sice nerozumím, ale aspoň jí dokážu jakž takž přečíst. A i všechny potraviny musí bejt popsaný oběma jazyky, i když pochází z Evropy nebo Ameriky.
Sprite
Komentáře
Okomentovat