Hamammet a Tunis

Pomalu začínají všichni odjíždět a občas se snaží v posledních dnech navštívit všechno, co ještě neviděli (stejně jako já :D). Příští víkend je naplánovaný výlet do Hamammet. Portugalec, kterej odlítá v sobotu si naplánoval, že se tam pojede podívat ve čtvrtek po práci. Nadšeně jsem souhlasila, že pojedu s ním. Před výletem se s náma domluvily ještě dvě Palestinky a Mexičanka. Den předem si Portugalec uvědomil, že nemá čas, čímž se ze mě stal hlavní organizátor výletu. Hamammet je asi hodinu cesty od Tunisu. Jezdí tam autobusy, ale daleko levnější varianta je dodávkotaxi (dodávka pro 8 lidí která jede přímo na místo, po cestě nikde nestaví a za 70 km jízdy jsme každá zaplatila jenom 40 korun). Na místě, z kterýho dodávkotaxíky odjíždí jsem byla už předtím, tak jsem dělala navigátora. Není to v úplně turistický čtvrti a samotný "nádraží" vypadá trochu strašidelně. Obrovská hala s desítkami cedulí, dodávek, lidi se přeřvávají, všude nepořádek.

Bohužel tam cedule Hamammet nebyla. Naštěstí Palestinky umí arabsky, takže jsme se nenechaly nachytat od dalších řidičů, kteří nám nabízeli že nás svezou (ale za třikrát vyšší cenu), a jeden zaměstnanec nám popsal cestu k dalšímu "nádraží", ze kterýho to jezdí do Hamammet.
V dodávce jsem seděla hned vedle dveří. Vůbec netěsnily a podél víc jak půlky byla asi třícentrimetrová škvíra. Celou cestu jsem přemejšlela, jestli se náhodou dveře během jízdy neotevřou nebo ještě hůř, nevypadnou ven. Chtěla jsem se připoutat, abych nevypadla z auta, kdyby se to náhodou stalo, ale zase tam nebyl pás :D.

Nakonec jsme cestu přežily a před cestou na pláž jsme ještě objevily secondhand (mám šaty a tričko za 10 korun :D). Pak jsme se prošly po pláži, zaplavaly jsme si. Bohužel jsme si nemohly sednout na lehátka, protože to stálo asi 100 korun, což jsme obětovat nechtěly.

Kousek od pláže jsme objevily chlápka, co půjčoval šlapací vozíky. Na půl hodiny jsme si je půjčily a jezdily jsme po silnici mezi autama rychlostí asi 10 km v hodině :D.

Jako v každým městě je i v Hamammet Medina (staré město). Hamammet má ale i novou medinu, která je postavená přesně podle té staré, ale je především pro turisty a ne pro tunisany. Takže tam bylo hodně prostoru, žádný stísněný uličky, restaurace, hotely a dokonce i muzeum. Do jednoho jsme se vetřely, potože jako tradičně nikdo nebyl za přepážkou. Vyšly jsme do prvního patra, udělaly pár fotek a pak si nás všimli a vyhodili nás :D. To už byla úplná tma, tak jsme se vydaly najít místo odkud taxíky jezdí zpátky do Tunisu a domů jsem dorazili asi v 10.

Jeden z mých prvních příspěvků na blogu byl o tom, jak jsem vezla dárek do Tuniska pro jednoho kluka. V pátek po práci jsem se s ním zase viděla, protože teď na oplátku vezu dárek do Čech. Chtěli jsme jít někam, kde jsem ještě nebyla, což se ukazalo jako problém, protože jsem byla skoro všude :D. Nakonec jsme pomocí tripadvisoru (aplikace s místy, který stojí za to navštívit) objevili americkej hřbitov vojáků z druhý světový války. Vstup byl zadarmo, ale zakázali nám fotit. Protože tady se zákazy prostě nedodržují tak mám asi 30 fotek :D. Nejdřív jsme mysleli, že to nejsou skutečný hroby, a kříže (nebo Davidova hvězda) jsou tam jenom symbolicky, ale pak jsme zjistili, že to tak není, a bylo tam pohřbeno víc než 2000 americkejch vojáků.

Moje nový šaty za 10 korun :D

Pak jsme pěšky šli do Sidi BouSaid, což je nádherná čtvrť s bílo modrejma domama. Chtěli jsme se na Sidi BouSaid podívat ze střechy, tak jsme hledali nějakou vyhlídku, ze který by to šlo. Nejlepší místo bylo na střeše jednoho domu, ale platil se tam vstup, protože z toho udělali muzeum. Na prohlídku s průvodcem se nám nechtělo, tak jsme hledali jestli se tam nedá jít nějak jinak. Objevili jsme boční vstup, od kterýho nebyly zamčený dveře, tak jsme prostě vlezli dovnitř a vůbec nikdo si nevšiml, že tam nemáme co dělat :D.

Potom jsme šli na pláž a zpátky domů jsem dorazila až po osmý večer. Nevím kolik kilometrů jsme nachodili, ale byla jsem docela hotová. Lidi tady nejsou moc zvyklí chodit, takže Hamma byl hotovej ještě víc a psal mi, že necítí nohy :D. Z původního plánu "jít spát brzo" sešlo a do dvou do rána jsme hráli flašku. Druhej den jsme vstávali brzo, takže na svůj poslední výlet jsme se k autobusu doplazili jako zombie :D. Ale o tom až v dalším článku.