Víkend N° 5

srpna 07, 2017

Navzdory hicu (zas bylo asi 45 °C) jsme se v sobotu rozhodli jít se podívat do Mediny, což bysme v Česku nazvali asi jako Staré město. Ve vlaku bylo naprosto nesnesitelný vedro, tak se kluci pokusili otevřít dveře. Nějakej chlap na nás začal gestikulovat, ať to neděláme. Najednou se tam objevila skupinka ozbrojenejch policajtů a vytáhla jednoho Poláka z vlaku. Je hodně opálenej a má vousy a vypadá jako Tunisan. My jsme všichni zůstali zírat, policajti ho prohledali, a když zjistili, že je to turista, tak ho zase pustili dovnitř. Během jízdy už nebyli policajti v dohledu, takže kluci ty dveře stejně otevřeli :D. Fakt se divim, že jsem ještě neviděla nikoho za jízdy vypadnout z vlaku.

Medina je obrovská tržnice, kde se dá koupit cokoliv od suvenýrů, dekorací na svatbu, oblečení nebo i jídla. Jelikož jsem momentálně docela švorc (dneska je výplata, tak už nebudu :D), tak jsem si nic nekoupila a zajdu tam až těsně před odjezdem nakoupit suvenýry. Navíc je prej lepší tam nechodit ve skupinkách ale třeba ve dvou v doprovodu Tunisana, protože jakmile prodavači vidí turisty, tak automaticky nasadí vysokou cenu, někdy i třikrát vyšší. Někde uprostřed Mediny je kavárna na střeše jedné z budov. Navzdory mapě, kterou jsme s sebou měli, a GPSce v mobilu jsme bloudili okolo asi 30 minut, než jsme ji našli (pak že maj kluci lepší orientační smysl, byli úplně stejně marný jako my holky :D). Je teda fakt, že GPSky tady nefungujou úplně na 100 % a vždycky ukážou přesnou polohu až se zpožděním, ale aspoň jsme měli důvod se jim smát. Z kavárny je nádhernej výhled na celou Medinu, ale skoro nikde nebyl stín. Poseděli jsme jenom chvilku, udělali pár fotek (mám novou profilovku :D) a pak jsme si šli dát oběd. Zase nám trvalo asi půl hodiny než jsem se vymotali z těch zamotanejch uliček :D.

Odpoledne jsme se šli podívat do muzea Bardo - největší muzeun v severní Africe. Zas tak velký muzeum to nebylo, bylo o dost menší než naše Národní muzeum. V porovnání s muzeem, v kterým jsme byli minulý týden ale bylo stokrát lepší a dokonce tam byly vysvětlivky i v angličtině, což tady není moc obvyklý :D.

V neděli jsme jeli do Tabarky. Po cestě byli všichni hotový z předchozího dne, tak většina lidí spala. V Tabarce jsme se nejdřív prošli podél moře. Na jedný straně pláž, na druhý skály, v pozadí hrad... Prostě nádhera.

A odpoledne jsme se jeli potápět. Na malý lodi jsme jeli k útesům. Během cesty nám vysvětlili, jak se pod vodou budeme dorozumívat a co dělat, když se nám pod brýle dostane voda nebo budem cítit tlak v uších. Konečně nepatřím do skupiny lidí, co neumí plavat (i když si musím přiznat, že jsem byla většinou jediným členem této skupiny :D) , takže otázku: "A můžeme se potápět, když neumíme plavat?" jsem nepokládala já, ale jiná holka :D. Problém to nebyl, takže tři neplavkyně si to taky mohly vyzkoušet. Protože byl hic, tak neopren měly jenom muslimky, aby mohly bejt zahalený. Podle pravidla "holky mají přednost" jsem byla v první skupince (ale první se mi jít nechtělo :D). Šli jsme vždycky ve skupinkách po 4. Každý jsme měli svého vlastního instruktora, který nám pomohl navlíct se do vesty s bombou s kyslíkem, dal nám brýle a šli jsme na to. Nejdřív jsem trochu panikařila (nemůžu dýchat, mám v puse vodu, bolí mě uši...) a asi třikrát jsem ukázala, že potřebuju nad hladinu. Pak jsem se uklidnila a šli jsme do hloubky asi 6 nebo 7 metrů. Plavaly tam malý i větší rybičky a někdo prej viděl i hvězdici (já ne). Po vynoření jsem si ještě nechala ploutve a plavali jsme kolem lodi a fotili se na útesu. Ponaučení - nefotit se na útesu v plavkách v sedě, protože pak člověk vypadá jako by měl o 10 kilo víc... A rozhodně tomu nepomáhají večeře v 10 večer ve fastfoodu :D. A taky nepatřím k holkám, který když vylezou z vody, tak vypadaj jak modelky. Když mám mokrý vlasy, tak je vidět moje čelo (skoro pleš :D), takže doufám, že moje fotky z útesu nikdo nikdy neuvidí. Na lodi jsme strávili asi tři hodiny a pak jsme jeli zpátky.