Jak jsem byla vlhká

Po 16 dnech v Irsku mi došlo čistý oblečení. Musím si vyprat. V domě sice je pračka i sušička, ale je na mince. Pokud si chce člověk vyprat nebo usušit, musí hodit do automatu euro a přístroje se na 45 minut zapnou. Narvala jsem prádlo do pračky, hodila tam euro a pračka prala. Zapla jsem náhodný program, samozřejmě tam nebylo napsáno jak dlouho trvá. Ani po 90 minutách a dvou eurech nebylo dopráno. Co teď... jednoeurový mince došly, dvouerový to nebralo. Nechtěla jsem, aby se program stopnul a já musela sušit nevyždímaný prádlo nacucaný vodou. V peněžence jsem našla pětikorunu, a světe div se, ono jí to sežralo :D.

U šipky je automat, do kterýho se musí hodit peníze.

Pračka doprala, pořád můžu víc než půl hodiny používat sušičku. Vezmu za madlo a madlo mi zůstalo v ruce. A kurva. Je mi jasný, že za to nemůžu já, a že tam to madlo někdo narafičil tak, aby nebyla poznat, že je rozbitý. V kuchyni zrovna sedělo pár kluků, usoudila jsem, že budou technicky zdatnější než já. Přišli k tomu a usoudili, že je to rozbitý... wow, geniální odhad :D. Jeden z nich měl naštěstí svůj soukromý sušák, který mi půjčil, a tak jsem aspoň nemusela sušit prádlo rozvěšený po židlích a skříních. K nám do pokoje se sušák nevešel, tak jsem musela svoje bombarďáky pověsit na sušák v obýváku. Snad si je nikdo nebude prohlížet.

Druhý den ráno bylo prádlo pořád mokrý. Šáhla jsem po nejsušších kalhotkách, který byly i tak  pořád hodně vlhký. Snad brzo uschnou. Venku je hezky a svítí sluníčko. 

Oblíkla jsem se, vzala věci, vylezla ven a začlo chcát. A docela intenzivně. Vytáhla jsem pláštěnku, která ale ani v nejmenším nezakrývala moje nohy. Takže kromě vlhkej kalhotek jsem měla po příjezdu do práce i vlhký kalhoty. Samozřejmě, že jakmile jsem sesedla z kola, začalo svítit slunce. Irský počasí je prostě nevyzpytatelný. 

A na závěr logická úloha pro chytré hlavičky. Jaká je pravděpodobnost, že se 70% vlhkostí vzduchu bude to prádlo suchý, až si ho budu chtít zítra oblíknout? :D