Jak jsme se vrátili do Dublinu

Po třech dnech cestování jsme se přesunuli do Dublinu. Chtěli jsme vrátit auto, ale jeho majitel nám napsal, že je 400 km daleko a ať zaparkujem před garáží, peníze dáme do popelníku a klíč někde schováme. Vrata ke vjezdu do aerálu byly zamčený, tak jsme prostě zaparkovali před nimi. Klíč jsme schovali pod pařez a odjeli doubledeckerem. Když jsme se dostali do centra (je to mega drahý - 3€ za cestu? Zlatá Praha!), tak se majitel auta konečně ozval, vynadal nám, že jsme úplně blbý, že jsme zaparkovali před vratama, protože ten areál nepatří jenom jemu a že se máme okamžitě vrátit a to auto přeparkovat, jinak mu ho odtáhnou. Dalších 12 € za cestu tam a zpátky se nám dávat nechtělo, ale naštěstí majitel sehnal souseda, kterej bydlí vedle garáží a ten mu to přeparkoval. 

Myslela jsem, že už budu mít všechny nepříjemnosti s autem z krku, ale dnes přišla pokuta. Mají tady dost zvláštní systém placených silnic. Někde jsou brány, kde se platí, ale někde očividně nejsou a poplatek se musí uhradit do dalšího dne přes internet. Což jsme samozřejmě neudělali. Teď se to už asi 4 hodiny snažím zaplatit kartou, ale háže mi to error a když volám zákaznickou linku, tak mi telefon hlásí, že s volaným číslem se nejde spojit. No bomba prostě :D. Příště pojedu radši stopem. 

Aspoň s ubytováním proběhlo všechno bez problémů - tedy až po příjezdu. Najít bydlení mi dalo fakt zabrat. Dublin prochází "ubytovací krizi", je obrovská poptávka, ale málo míst. Dublin má sice o půlku míň obyvatel než Praha ale rozkládá se na čtyřikrát menším prostoru. A to tu nejsou paneláky, a domy mají většinou do 4 pater. Proto plno lidí sdílí pokoje, dá se bydlet přímo u rodin a všechno je to šíleně drahý. Obepsala jsem asi 20 nabídek, který byly pod 500 € (12500 Kč), a dostala jsem jenom jednu odpověď. Naštěstí to klaplo, a tak bydlím jenom 4 km od centra a univerzity, kde pracuju. Mám sdílenej pokoj ve viktoriánským domě a platím přesně 500 € na měsíc (ubytování v Praze na koleji mě ročně stálo stejně jako léto v Dublinu) Fuj :D.  

Přesně takovejhle přístěnek pod schody máme v baráku! :D

Dostala jsem klíč, ubytovala jsem se a zbytek víkendu jsme strávili poznáváním Dublinu. Shodou okolností se zrovna konala Dublin Pride. Takže jsme viděli asi milion uplně pošahaně oblečenejch lidí v duhových, růžových a fialových oblečcích, týpky na podpadcích, na kterejch bych se i já zabila, tlustý holky v minisukních a síťovaných punčocháčích...

A celý město bylo duhový - od odpadkových košů, po vlajky na domech a vchody do muzeí a dalších budov.

Vyhnuli jsme se průvodu a prohlídli si město s Free walking tour, což je organizace, která pořádá prohlídky měst po celý Evropě a člověk na konec zaplatí kolik chce, podle toho jak se mu to líbilo - doporučuju!

Dublin asi nezařadím do seznamu svých nejoblíbenějších měst. Je tu docela dost špinavo, všude jsou předražený vstupný (v přepočtu většinou mezi 400 až 500 Kč) a protože je to docela placatý, tak tu není žádný pořádný výhled na celé město.
Na druhou stranu tu je plno parků, viktoriánských cihlových domů, hradů a kostelů a kousek za městem je i pláž u moře.

Na další prozkoumávání Dublinu mám ještě skoro celé léto a navíc jsem si koupila kolo, takže se podívám i dál než jen do centra. Ale o tom zase třeba příště :)