Jak jsem byla nemocná

Miluju irský tance a irskou hudbu. Asi v 7. třídě si naše učitelka na tanečňáku pořídila CD s irskou hudbou a my pak asi na 4 písničky vystupovali. Pořád si nějaký kroky pamatuju, a tak když jsem zjistila, že je v Dublinu každý večer představení River dance plný tance, stepu a zpěvu, tak mi bylo jasný, že tam nutně potřebuju. Lístky ani nebyly tak šíleně drahý jako když jednou vystupovali v Praze, a tak jsme si s Isabellou koupily vstupenky někam dozadu nahoru a po práci se vydaly do divadla. Hezky jsme se oblíkly (celej den jsem mrzla v balerinách), ale asi jsme nemusely, protože většina návštěvníků dorazila v džínách a mikinách. Představení bylo nádherný, rozhodně ho doporučuju.

Když jsme ale vylezly z divadla, tak pršelo. Nasedly jsme na kola a já se celou cestu snažila nezašpinit si svoje žlutý společenský kalhoty od kola a stříkající vody. To se mi povedlo, ale přijela jsem úplně mokrá a zmrzlá.

A tím to začalo. Rýma, kašel, bolest v krku. Zahájila jsem okamžitou léčbu nechutnejma kapičkama ale ve čtvrtek mi bylo úplně šíleně a v pátek taky. Skončila jsem oba dva dny v práci hodně brzo a dokonce jsem přemýšlela, že se o víkendu vykašlu na výlet, kterej pro nás organizovalo IAESTE Northern Ireland. 

Čtvrtek a pátek jsem strávila koukáním na filmy a hlasitým kašláním a smrkáním. Věděli jste, že v některých částech světa je smrkání neslušný? A že lidi než aby se vysmrkali na veřejnosti radši celou dobu posmrkují a po kapesníku sáhnou, až když jim stýká nudle po obličeji? Myslela jsem, že to je tak jenom v Asii. Po dvouměsíčním soužití s Isabellou jsem si ale všimla, že smrkat vždy odchází na záchod a u romantickejch filmů v pravidelných intervalech výdává ten otravný posmrkující zvuk. Zajímalo by mě, jestli zase jí přijde otravný moje smrkání, ale radši jsem se neptala :D

Doufám, že v Irsku moje smrkání a látkovej kapesník nikoho nepohoršuje, nehodlám se toho vzdát :D.