Jak jsme byli na útesech

Minulý víkend pro nás IAESTE zase uspořádalo výlet - tentokrát do Galway a na útesy. S Isabellou jsme v pátek hned po práci nasedli na bus a za dvě hodin jsme byli na druhý straně Irska, kde jsme se potkali s dalšíma stážistama a IAESŤákama. Plán na páteční večer byl Pub Crowl - pro nezasvěcené to znamená obejít hospody a v každý si dát pivo. V Galway se konal nějakej festival, takže tam bylo asi tak dvakrát víc turistů než normálně. A navíc byl pátek večer. Všechny hospody byly narvaný k prasknutí. Než se člověk prodral zkrz hospodu až k baru, tak to zabralo tak 10 minut a dalších 20 minut strávil člověk ve frontě na pivo/cider. Na druhou stranu tam hrála živá kapela, všichni zpívali, vlnili se v rytmu (protože na skutečnej tanec tam nebylo moc místa) a i přes to, že do mě furt strkali cizí lidi tam byla super atmosféra. 

Celkem jsme vystřídali asi 4 bary a v tom posledním se dokonce dalo i tancovat. Překvapil mě věkový průměr lidí. Když jdu do baru v Čechách, tak už se řadím k těm starším a převládají tam lidi pod 20. Tady to bylo naopak. Nalitý třicítky trsaly, rozhazovaly rukama jako při epileptickým záchvatu a já si říkala jestli za pět let budu taky vypadat při tanci tak trapně. Nebo jestli si lidi pod 20 myslí, že trapně vypadám už teď (vsadím se, že kdybych se zeptala ségry, tak bych se dozvěděla, že jo). Kromě barů to žilo i na ulicích. Žádnej noční klid, pouliční umělci s kytarou, hloučky lidí okolo a další nalitý ženský snažící se sbalit hrající kytaristy.

Naše skupinka stážistů

Ráno jsme měli plno času vyspat se z kocoviny. Většině nám je kolem 25, tak už to není jako dřív, žejo, a pak jsme vyrazili na útesy. Měli jsme mega štěstí, protože i když v průběhu minulýho týdne na útesech každej den pršelo, my neměli na obloze ani mráček. Udělali jsme si jako tradičně IAESTE fotku (akorát jsem blbá a místo S jsem udělala otazník). 

A po krátký procházce jsme zase vyrazili zpět. Jsem ráda, že už jsem na útesech Moher jednou  byla, hned jak jsem přijela do Irska, protože to nás netlačil čas. Teď jsme měli rozchod jenom 2 hodiny a to se toho moc stihnout nedá. Odpoledne jsme se přesunuli zpátky do Galway, kde nás čekal mezinárodní večer. Jelikož s sebou nikdo nic mezinárodního neměl, až na mojí domácí slivovici, tak jsme z irskejch surovin každej sesmolili něco, co připomínalo jeho národní jídlo. Hodně vzdáleně připomínalo. Večeře to ale byla dobrá a po ní jsme šli zase do baru. Byli jsme docela hotoví už z předešlý noci, tak jsme šli spát už v jednu a ne ve tři jako předešlej večer a v neděli jsme se zase vrátili zpátky do Dublinu. 

Symbol Irska je jetelovej trojlístek. Když byl v Irsku hladomor, tak z nedostatku jídla prej taky lidi jedli jetel. Ale že uvidím jetelový chipsy, to jsem fakt nečekala :D. Zajímavá příchuť...