Jak jsme pili pivo v muzeu Guinessu

Na výletě do Severního Irska mi mobil zkolaboval úplně, a tak když jsem se v pondělí večer konečně dostala k internetu, tak jsem měla spoustu zpráv od své drahé polovičky, že už to beze mě nevydrží a že si za nehoráznou cenu kupuje letenky a o víkendu přiletí. Jupí :).

Využila jsem příležitosti a objednala jsem si mobil, aby mi ho Vašek mohl dovézt a já s ním konečně mohla komunikovat. Taky jsem usoudila, že bych mohla předstírat, že jsem pilná hospodyňka a před víkendem jsem uklidila, uvařila a napekla. Teda trochu přepekla, protože kvůli nedostatku forem jsem brownies musela péct v pánvičce a místo špejle jsem do něj píchala vidličkou.

Vašek mě asi fakt hrozně miluje protože kvůli mě přetrpěl 10 hodinovou cestu několika autobusy do Berlína a odtamtud let do Dublinu. Samozřejmě měly všechny spoje zpoždění, takže dorazil až v 1 v noci. To už bohužel nejezdí normální autobusy za 60 Kč pro jednoho ale jenom ty předražený za 180 Kč, který navíc staví 40 minut pěšky od našeho baráku. Udělali jsme si noční deštivou procházku po Dublinu, dali si půlnoční svačinku a šli spát.

Z mého romantického plánu pikniku v parku nebo na pláži nebylo nic, protože celej víkend pršelo. Vydali jsme se teda alespoň na romantický výlet do Penneys (mimochodem, čte se to penis :D), což je irská obdoba obchodu s oblečením Primark. Já jsem si nic nekoupila, ale Vašek kterej se mi celý léto smál, když jsem o Primarku básnila, si koupil troje boty, tři trička, kravatu a plno dalších kravin. Samozřejmě jsem se nabídla, že mu to pak do Čech dovezu ve svým kufru, ale teď trochu začínám pochybovat, že to do něj narvu.

A taky se mi podařilo sehnat trička, který se nám líbily na našem prvním cestováním po Irsku, ale poprvý jsme si je nekoupili. Je krásný když člověk najde někoho stejně pošahanýho jako je sám, nestydí se za to a ještě to dá najevo stejným oblečením :D

S taškou plnou bot a triček jsme zamířili k pivovaru Guiness. V Pilsner Urquellu jsem byla asi 5 krát, Vašek zase pravidelně navštěvuje Kozel. Schodli jsme se, že o tom, jak se vlastně vaří pivo v Guinessu jsme se toho moc nedozvěděli, i když se muzeum rozkládá na celkem pěti patrech bývalého sila. Je to mega komerční. Vaření piva je věnovaný jen první patro.

Ochutnáváme. Moc mi to nechutnalo :D

Druhý patro je věnovaný reklamě a zbytek už jsou jenom místa, kde z člověka tahají prachy. Ve třetím patře je škola točení piva, bar a irští tanečníci, ve čtvrtým patře nás vyfotili a fotku nám pak natiskli na pivní pěnu, v pátým patře je restaurace s živou hudbou a úplně nahoře bar s výhledem na celý Dublin. Tam samozřejmě nebylo k hnutí, takže jsme se zase přesunuli o patro níž a Vašek si spokojeně popíjel pivo s naší fotkou a já si dala cider protože pivo nepiju.

Fakt to na tý pěně drželo a i po vypití půlky piva jsme byli poznat :D

Večer jsme si ještě jednou poslechli živou hudbu v baru a Vaška v 6 ráno čekala desetihodinová cesta zpět do Prahy (kterou by nestihl, kdybych ho násilím nevykopala z postele).

I když to byl fakt krátkej a deštivej víkend, tak jsem si ho hrozně užila a tady ho mám částečně i s předchozím cestováním na videu :)