Vzhůru do nekonečna a ještě dál

Minulý víkend pro nás IAESTE připravilo výlet do pohoří Mourne. Výstup na nejvyšší horu Severního Irska nám měl zabrat víc než půl dne, a tak jsem v sobotu ráno vstala už ve 4, abych se kolem 8 dostala do Belfastu, odkud jsme vyjížděli. Shodou okolností se mi ozval kamarád, kterej byl loni na stáži v Praze, že přijel na půl roku do Dublinu, tak jsem ho vzala s sebou.  Místo šetření sil a šlofíčku jsme si povídali. Asi to v 5 ráno nebyl nejlepší nápad, protože za námi přišla postarší paní a velice protivně mi vynadala, že mluvím moc nahlas. A pak že jsou protivný jenom Češi a všichni Irové jsou milý a příjemný :D. Zajímalo by mě co by dělala, kdyby jela v autobuse plným Španělů. Zbytek cesty jsme strávili mlčením a v Belfastu jsme spolu se zbytkem naší cestovatelské skupiny přestoupili na další autobus. Patrick (hlavní organizátor) nám předem psal, ať si vezmem pohorky, ale ty většina z nás samozřejmě neměla, protože kdo by s sebou na stáž tahal boty, který mu zaberou p...

Miluju irský tance a irskou hudbu. Asi v 7. třídě si naše učitelka na tanečňáku pořídila CD s irskou hudbou a my pak asi na 4 písničky vystupovali. Pořád si nějaký kroky pamatuju, a tak když jsem zjistila, že je v Dublinu každý večer představení River dance plný tance, stepu a zpěvu, tak mi bylo jasný, že tam nutně potřebuju. Lístky ani nebyly tak šíleně drahý jako když jednou vystupovali v Praze, a tak jsme si s Isabellou koupily vstupenky někam dozadu nahoru a po práci se vydaly do divadla. Hezky jsme se oblíkly (celej den jsem mrzla v balerinách), ale asi jsme nemusely, protože většina návštěvníků dorazila v džínách a mikinách. Představení bylo nádherný, rozhodně ho doporučuju. Když jsme ale vylezly z divadla, tak pršelo. Nasedly jsme na kola a já se celou cestu snažila nezašpinit si svoje žlutý společenský kalhoty od kola a stříkající vody. To se mi povedlo, ale přijela jsem úplně mokrá a zmrzlá. A tím to začalo. Rýma, kašel, bolest v krku. Zahájila jsem okamžitou ...

Na výletě do Severního Irska mi mobil zkolaboval úplně, a tak když jsem se v pondělí večer konečně dostala k internetu, tak jsem měla spoustu zpráv od své drahé polovičky, že už to beze mě nevydrží a že si za nehoráznou cenu kupuje letenky a o víkendu přiletí. Jupí :). Využila jsem příležitosti a objednala jsem si mobil, aby mi ho Vašek mohl dovézt a já s ním konečně mohla komunikovat. Taky jsem usoudila, že bych mohla předstírat, že jsem pilná hospodyňka a před víkendem jsem uklidila, uvařila a napekla. Teda trochu přepekla, protože kvůli nedostatku forem jsem brownies musela péct v pánvičce a místo špejle jsem do něj píchala vidličkou. Vašek mě asi fakt hrozně miluje protože kvůli mě přetrpěl 10 hodinovou cestu několika autobusy do Berlína a odtamtud let do Dublinu. Samozřejmě měly všechny spoje zpoždění, takže dorazil až v 1 v noci. To už bohužel nejezdí normální autobusy za 60 Kč pro jednoho ale jenom ty předražený za 180 Kč, který navíc staví 40 minut pěšky od naš...

V Čechách máme docela dost státních svátků. Svatý Václav, Jan Hus, první máj. V Irsku jich moc nemají a tak si řekli, že první pondělí v srpnu prostě bude volnej den. Prodloužený víkendy jsou super a jelikož jsme od pátku byli s Isabellou v Severním Irsku, tak jsme se rozhodli jet ještě víc na sever k Obrovu chodníku. Hromadnou dopravou se tam samozřejmě dostat nedá, ale jezdí tam plno cestovek, tak jsme se zase přidali k milionu turistů, kteří tam každej den jedou, aby si vyfotili  šestiúhelníkový kameny. Autobus byl narvanej a já jsem celou cestu seděla vedle velice prostorově výrazný Kanaďanky, která zabírala půlku mýho sedadla. Navíc mi nefungoval mobil, takže jsem se po staru musela kochat výhledem z okna a potom dokonce s Kanaďankou začít konverzovat. Po cestě jsme měli několik fotozastávek - tzn. patnáct až třicet minut pauza na udělání selfíčka a naklusání zpátky do autobusu. Na fotozastávkách už stihli vybudovat i parkoviště, takže se tam sešly minimálně tři auto...

Už jsem dlouho nenapsala žádnej článek. Z části to bylo tím, že jsem měla víc práce, z části tím, že jsem konečně začla sestříhávat asi 1000 videí, který jsem natočila a z části se mi prostě nechtělo.  A jelikož mi došly data a mám teď před sebou tříhodinovou cestu autobusem, tak jsem se k tomu konečně dokopala :D. Před třemi týdny pro nás IAESTE Northern Ireland připravilo víkend v hlavním městě Severního Irska - Belfastu. V Belfastu je asi 20 stážistů, takže jsem čekala, že aspoň polovina se jich zúčastní. Ani kulový. V pátek jsme se nás v hospodě sešlo asi 10, z toho dvě jsme byli z Dublinu, tři z IAESTE a jedna slečna měla doprovod v podobě maminky. V hospodě jsme zůstali až do zavíračky. Všechny bary i hospody v Irsku zavírají mezi 1 a 2, což mi úplně vyhovuje, protože ponocování do 4 do rána už prostě nedávám (Holt už mi je skoro čtvrt století... Nikdo nemládneme :D). Druhej den ráno se nás sešlo ještě míň - tři stážisti a průvodce nám dělal president IAESTE Joseph, ...

Mám svůj mobil ráda. Už jsou mu sice tři roky a trochu se seká, ale pořád funguje. Teda fungoval. Do  minulýho pondělka. V pondělí mu zničeho nic zčernal display a začal se restartovat. Restartoval se pořád dokola, nešel vypnout ani zapnout. Baterku jsem z něj vytáhnout nemohla, a tak jsem ho musela nechat restartovat dokud se nevybil. Ani druhý den ráno nešel zapnout. Vůbec jsem si neuvědomila, jak moc jsem na mobilu závislá. Nevím, co je novýho, nevím jaký bude počasí, takže jsem si v úterý oblíkla kraťasy a zbytek dne mrzla, protože přestalo svítit, a na záchodě  si místo facebooku můžu číst tak akorát etiketu od toaleťáku. Googlila jsem, co s tím. Psala jsem i na uživatelskou podporu, kde mě týpek podpořil tak, že mi poslal první odkaz, kterej mu google našel. Fakt dík, ještě že tam pracujou samý kvalifikovaní zaměstnanci, kteří dokážou se vším poradit :D. Po tom, co jsem se prokousala nastavením v čínských znacích se mi ho podařilo resetovat. Takže pak fungoval tak...

Minulý víkend pro nás IAESTE zase uspořádalo výlet - tentokrát do Galway a na útesy. S Isabellou jsme v pátek hned po práci nasedli na bus a za dvě hodin jsme byli na druhý straně Irska, kde jsme se potkali s dalšíma stážistama a IAESŤákama. Plán na páteční večer byl Pub Crowl - pro nezasvěcené to znamená obejít hospody a v každý si dát pivo. V Galway se konal nějakej festival, takže tam bylo asi tak dvakrát víc turistů než normálně. A navíc byl pátek večer. Všechny hospody byly narvaný k prasknutí. Než se člověk prodral zkrz hospodu až k baru, tak to zabralo tak 10 minut a dalších 20 minut strávil člověk ve frontě na pivo/cider. Na druhou stranu tam hrála živá kapela, všichni zpívali, vlnili se v rytmu (protože na skutečnej tanec tam nebylo moc místa) a i přes to, že do mě furt strkali cizí lidi tam byla super atmosféra.  Celkem jsme vystřídali asi 4 bary a v tom posledním se dokonce dalo i tancovat. Překvapil mě věkový průměr lidí. Když jdu do baru v Čechách, tak už se řadím...