Vzhůru do nekonečna a ještě dál

Když jsem byla na svojí první stáži, tak jediný papíry, který jsem vyplňovala byla přihláška na stáž. Plat jsem pak dostávala každej tejden hotově na ruku. Když jsem se hlásila na erasmus, tak těch papírů bylo trochu víc, ale pořád to bylo v pohodě. Měli jsme jasnej a stručnej návod od univerzity. Takže když jsem se přihlásila na stáž do Irska, myslela jsem, že to bude stejně jednoduchý jako v Tunisku. Omyl :D. Ještě než jsem odjela z Čech, tak jsem dostala brožurku se vším, co si musím zařídit. Sama. Nikdo z IAESTE to za mě neudělá. Nejdůležitější věci z pokynů byly bydlení a potom PPS číslo. PPS číslo mají všichni lidi v Irsku. Je to něco jako rodný číslo a bez něj člověk prakticky nesežene práci, nepojistí se ani si neotevře účet v bance. Bydlení jsem si našla v předstihu a když jsem si dva týdny před odletem chtěla zarezervovat schůzku k PPS číslu, zjistila jsem, že je volnej termín až za měsíc - 11. července. Vzhledem k tomu, že nám bylo řečeno, ať na schůzku jdeme pokud možn...

Asi 50 km na jih od Dublinu se rozkládá národní park Wicklow Mountains. Bohužel tam nejede žádnej autobus ani vlak. Jedinej způsob, jak se tam dostat je autem po vlastní ose, s cestovkou a nebo to celý projít pěšky. Jelikož já i Isabella odmítáme řídit na levý straně a pěšky by nám to trvalo celej tejden, tak jsme si koupili výlet od cestovky, která slibovala i zastávky na místech, kde se natáčely známý filmy. Třeba tahle scéna z filmu PS miluji tě, kterej jsem si samozřejmě pustila a strávila dvě hodiny tím, že jsem předstírala, že mi něco spadlo do oka a vůbec u toho nebrečím. Pravidelně jsem kontrolovala předpověď počasí na neděli, která se několikrát změnila od krásnýho slunečnýho dne až na déšť. Což taky byla první informace, kterou jsme se dozvěděli, hned jak jsme nastoupili od autobusu: "Není otázka jestli bude pršet nebo ne, ale kdy začne pršet a jak moc." Značnou část našeho výletního autobusu tvořili Španělé. Vážně většinou nemám předsudky. A Španěl...

Každý den jezdím do práce na kole. A i když jezdím docela rychle, tak mě pořád někdo předjížděl. Nemyslím auta a autobusy ale další cyklisty. A dokonce i důchodci na kole byli rychlejší než já. Po týdnu intenzivního ježdění jsem zjistila, že moje zadní brzda byla celou dobu zmáčknutá a brzdila. Povolila jsem jí, takže teď pro změnu nebrzdí vůbec. Pořád mě sice většina lidí předjíždí, ale už jsem rychlejší než důchodci. A taky auta a autobusy, protože doprava v Dublinu je docela šílená :D. Jasně že to není tak příšerný jako když jsem byla v Tunisku nebo Jordánsku. Furt to není ani taková hrůza jako v Praze v 8 ráno. Ale pro někoho kdo vyrostl na vesnici, autoškolu dělal někde, kde nejsou ani semafory, a pět let se pohyboval zásadně jenom v metru je to docela změna. Navíc mám takovej problém - když jedu v autě, tak nenávidím cyklisty a chodce: "Proč jede ten kretén tak pomalu a navíc ho nemůžu předjet?" a jakmile sednu na kolo tak nesnáším řidiče: "I když na mě budeš tr...

Už jsem v Dublinu třetí týden. A pořád jenom píšu o tom, jak cestuju, moknu, ale ještě jsem se nezmínila o tom hlavním, proč tu vlastně jsem. Dostala jsem stáž na ústavu biomedicínské vědy pod dublinskou univerzitou Trinity. Jejich výzkum spočívá ve vývoji "záplaty" na srdeční sval.  Pokud se ucpe člověku céva v srdci, tak se k srdečnímu svalu nemůže dostávat okysličená krev. Sval potřebuje ke správné funkci kyslík, kterého má nedostatek, a proto část svalových buněk odumírá. Tělo bohužel nedokáže vytvořit nové svalové buňky a tak se v místě poškození vytváří jizva. Tahle jizva ale nedokáže fungovat jako původní buňky - nepomáhá srdečním kontrakcím. Každá takováhle ztráta svalových buněk vede ke zhoršené funkci srdce. Takhle vypadá infarkt. Umírá na něj asi polovina pacientů.  Léčba pacientů s ucpanými cévami spočívá v tom, že mu do nich narvou takovej kroužek, kterej cévu roztáhne, aby se znovu neucpala (protože některý lidi si nedají říct a budou kouřit a cpát ...

IAESTE si pro nás připravilo výlet na západní pobřeží Irska. A protože je tahle část přímo vystavená Atlantskýmu oceánu, tak jsou tam velký vlny a Bundoran je takový mini surfařský ráj (a taky je to moře překvapivě fakt ledový).  Moje spolubydlící se rozhodla nejet, protože to bylo drahý, ale já jsem si to nechtěla nechat ujít. Hrozně jsem se těšila, a těšila jsem se tak intenzivně, až mě z toho (nebo spíš z něčeho, co jsem snědla) rozbolelo břicho. Podle příznaků a usilovného googlení jsem vyloučila slepák a dozvěděla jsem se, že mám buď střevní chřipku a nebo brzo umřu :D. Střevní chřipku jsem měla ani ne před měsícem. Chytla jsem ji 5 dní před odjezdem do Irska, a celý víkend jsem strávila běháním mezi ložnicí a záchodem. No jestli se mi tohle přihodí až budu mít plavky, neopren a budu uprostřed pláže s nejbližším záchodem 3 km daleko, tak to bude pěknej průser. Doslova.  Nakoupila jsem si suchary, banány a toustovej chleba (rohlíky tu nemají), nadopovala se ži...

Po 16 dnech v Irsku mi došlo čistý oblečení. Musím si vyprat. V domě sice je pračka i sušička, ale je na mince. Pokud si chce člověk vyprat nebo usušit, musí hodit do automatu euro a přístroje se na 45 minut zapnou. Narvala jsem prádlo do pračky, hodila tam euro a pračka prala. Zapla jsem náhodný program, samozřejmě tam nebylo napsáno jak dlouho trvá. Ani po 90 minutách a dvou eurech nebylo dopráno. Co teď... jednoeurový mince došly, dvouerový to nebralo. Nechtěla jsem, aby se program stopnul a já musela sušit nevyždímaný prádlo nacucaný vodou. V peněžence jsem našla pětikorunu, a světe div se, ono jí to sežralo :D. U šipky je automat, do kterýho se musí hodit peníze. Pračka doprala, pořád můžu víc než půl hodiny používat sušičku. Vezmu za madlo a madlo mi zůstalo v ruce. A kurva. Je mi jasný, že za to nemůžu já, a že tam to madlo někdo narafičil tak, aby nebyla poznat, že je rozbitý. V kuchyni zrovna sedělo pár kluků, usoudila jsem, že budou technicky zdatnější než já. Přiš...

IAESTE v Irsku organizuje skoro každý víkend nějaký výlet. Ale zrovna ten minulý si dali volno a my jsme se museli o program postarat sami. Celé Irsko má jenom 3 stážisty a v Dublinu jsme až do pátku byla jenom já, než mi dorazila spolubydlící z Brazílie. Ukázala jsem jí Dublin. Víc než po památkách jsme se dívali po obchodech, protože si potřebovala koupit věci bez kterých se v Irsku nedá žít - třeba pláštěnku. A rozhodly jsme se, že si v neděli uděláme výlet. Kousek za Dublinem jsou Wicklow mountains. Točilo se tam plno filmů jako P.S. miluju tě, Vikingové a bůhví co ještě. Ukázalo se, že hromadnou dopravou se tam prakticky nedá dojet (asi jsem nikdy nedocenila pravidelně jezdící autobusy do každýho zapadákova v Čechách). A organizovaný zájezdy už byly na druhý den úplně vyprodaný. Nakonec jsme se rozhodli udělat si jen odpolední výlet do vesnice Howth, která je na poloostrově hned za městem. Přišli jsme na zastávku a čekáme na autobus číslo 31. Autobus přijíždí, spolubydlící na...

Když jsem byla na erasmu v Rakousku, tak jsem si zvykla jezdit na kole každý den. Pak jsem se ale vrátila do Prahy, která ale nebyla tak placatá (Strahovskej kopec je fakt zabijáckej) a navíc jsem to měla víc než 10 km, což je daleko rychlejší ujet metrem. A když člověk zaspí (nebo hodinu oddaluje budík), tak se hodí každá minuta.  Ale jelikož bydlím v Dublinu jenom 4 km od práce, je to docela po rovině a navíc podle google map cesta na kole zabere 18 minut a cesta busem 28, tak byla koupě kola jasná volba. Přidala jsem se do facebookový skupiny, kde nabízejí použitá kola za celkem slušný ceny. Chtěla jsem dámský kolo, protože při sesedání z toho pánskýho se vždycky málem zabiju o štangli.  A objevila jsem tam tohle kolo za 65 € s popiskem Kolo pro dospělé: Říkám si výborně, nemá štangli a ještě je fialový (ne že bych si kolo vybírala podle barvy :D). Dohodli jsme se na předání, bylo to někde uplně mimo centrum, tak jsem tam jela autobusem a pak vlakem. Slečna, kt...

Když se řekne Irsko, tak se mnoha lidem vybaví příroda a nekonečné zelené louky. Jo zeleno tu je. Protože prší. A ne že by normálně zapršelo a pak bylo sucho, ale mrholí. Je to jako stát v mraku malých kapiček. Naštěstí jsme zatím měla většinu dní bez deště, prý se to moc nestává a mám štěstí :D. Počasí se tak stává oblíbeným irským konverzačním tématem, a univerzální věta "To je dneska venku hezky/hnusně," člověka zachrání od trapného ticha, když už neví co by říkal. Ilustrační foto - tohle jsem nefotila já :D Lidé jsou tady obecně hodní a milí. Už několikrát se mi stalo, že když jsem někde stála a rozhlížela se nebo blbě čuměla, tak se u mě někdo zastavil a zeptal se jestli jsem v pořádku. Stalo se nám to i když jsme píchli gumu, ale o tom jsem psala už předtím. Když jsme se bavili s lidmi na venkově, tak říkali, že ani nezamykají, že se tam nekrade (nebo jsou spíš všechny domy tak daleko od sebe, že se zlodějům nevyplatí trmácet se takovou dálku).  Navzd...

Po třech dnech cestování jsme se přesunuli do Dublinu. Chtěli jsme vrátit auto, ale jeho majitel nám napsal, že je 400 km daleko a ať zaparkujem před garáží, peníze dáme do popelníku a klíč někde schováme. Vrata ke vjezdu do aerálu byly zamčený, tak jsme prostě zaparkovali před nimi. Klíč jsme schovali pod pařez a odjeli doubledeckerem. Když jsme se dostali do centra (je to mega drahý - 3€ za cestu? Zlatá Praha!), tak se majitel auta konečně ozval, vynadal nám, že jsme úplně blbý, že jsme zaparkovali před vratama, protože ten areál nepatří jenom jemu a že se máme okamžitě vrátit a to auto přeparkovat, jinak mu ho odtáhnou. Dalších 12 € za cestu tam a zpátky se nám dávat nechtělo, ale naštěstí majitel sehnal souseda, kterej bydlí vedle garáží a ten mu to přeparkoval.  Myslela jsem, že už budu mít všechny nepříjemnosti s autem z krku, ale dnes přišla pokuta. Mají tady dost zvláštní systém placených silnic. Někde jsou brány, kde se platí, ale někde očividně nejsou a poplatek s...

To, že budu celý léto pryč se doma nesetkalo s velkým nadšením. Teda ve svém "starém" doma, to vzali v pohodě, protože máma si už zvykla, že tam prakticky nejsem. Ale moje "nové" doma u Vaška se tvářilo smutně a ukřivděně. Potřebovala jsem vymyslet něco, čím to vyžehlím. A protože normálně nežehlím a prádlo jen skládám, dalo mi to docela zabrat.  A tak jsem do Irska odjela o týden dříve ale i s Vaškem. V Irsku se točil jeden díl Star Wars, a tak jsem usoudila, že když se tam podíváme, tak budu mít vyžehleno i do zásoby :D.  Problém nastal ještě než jsme přijeli do Irska. Dopravní infrastruktura v Irsku stojí za hovno a vlak ani autobus do malý vesničky na pobřeží nejede. Chtěli jsme si půjčit auto, ale to ve většině autopůjčoven v Irsku půjčují až od 25. A tam, kde půjčí i od 18, mají přirážku 300 %. Tak dobře, padne na to moje stipendium a přespíme v autě. Vašek si v Čechách zařídil kreditku (protože na debetní kartu půjčit auto nejde), ale objevil se da...

Přesně před dvěma lety jsem odjela na stáž do Tuniska. Bylo to skvělý. Moc jsem nepracovala, hodně jsem se flákala, koupala se v moři, cestovala okolo a našla si spoustu nových kamarádů po celým světě (aneb síť ubytování zdarma). Došlo mi, že je vlastně cestovaní hrozně super a když člověk nepotřebuje all in clusive a stačí mu přespání v autobuse, tak je to i docela levná záležitost. Kromě toho, že jsem se přidala do IAESTE a nutila svoje kamarády, aby taky jeli na stáž (protože je to boží), jsem se dokopala i k erasmu, i když jsem celý 3 roky tvrdila, že nikam nechci a že je to zbytečný.   No a pak jsem si řekla, že jsem už cestovala dost a vrátím se hezky domů. Jenže... Jenže jsem odjela na konferenci s IAESTE, kde jsme vyměňovali stáže, které jsme sehnali v Čechách, za stáže v jiných zemích. A když jsem viděla ty projekty a zajímavý místa, tak mě to nějak nahlodalo a řekla jsem si, že si před doktorátem udělám ještě jedno hezký léto v zahraničí. A úplně náhodou se uvoln...